Dnes je pondělí 6. září 2010 a svátek má Boleslav
Tyto stránky jsou
hostovány u firmy
Web4ce.
Běží na serveru
Apache/Linux
a používají jazyk
PHP 4 + MySQL.
Špetka nevšednosti
Jelikož toho zatím v koutku zábavy příliš nenabízím, uvolil jsem se hostovat na svých stránkách dílko jednoho začínajícího autora, který si zatím přeje zůstat v anonymitě.
Věnováno ...
Anežce
Jdu dál, ale jdu úplně sám.
Byly to krásné měsíce a přece to skončilo.
Tak proč teď ten pocit samoty mám.
Jedno však nezměním, něco mi s ní chybělo ...
něha.
Já pro ni chtěl se bít.
A když řekl jsem, že splnit chci každé její přání,
odpověděla, že bych neměl tolik snít.
Jak krutá slova z úst jenž nepoznala slitování ...
něhu.
Já opájel se jejím mládím.
Líbal jsem ji a miloval. A co na to ona ptám se?
Že jejím myšlenkám v rozletu bráním.
Ale kam, pro všechnu lásku světa, poděla se ...
něha.
Jdu dál, ale jdu úplně sám.
Náhle mou samotu vyplnil podivný chlácholící klid,
protože naději v srdci stále mám:
Jednou přijde ta, co mi dá, o čem zatím mohu jen snít ...
něhu.
Božence
Já řekl jsem jí : "Sbohem!"
A věřil, že spálit mosty bude vrchol snadnosti.
Já zapomenout chtěl jsem honem.
Co však chybělo mi, byl ten pocit z její blízkosti ...
štěstí.
Živořil jsem, strádal - nežil.
Snil jsem o známém úsměvu, věda, že více nemohu.
Jak troska jsem se ulicemi města ploužil.
Doufal jsem v setkání, vzýval jsem všemocnou náhodu ...
štěstí.
Snad někdo mé modlitby vyslyšel.
Možná náhodu ustrnul můj život zborcený.
Potkal jsem ji, když jsem nad propastí šel.
A radost v jejích očích vrátila mi ten pocit ztracený ...
štěstí.
Já zprvu se zdráhal uvěřit.
Však její slova pro mou duši hojivým balzámem byla.
V ten okamžik i Cézara mohl jsem pokořit.
Když pak pochyby mé se mi vrátily, tak mě políbila ...
ŠTĚSTÍ.
Cecilce
Usínám zmožen ze vší té radosti.
Sním o roztoužených dlaních, co nutily mě bdít.
Bral jsem si bez zábran, jak dítě bere si sladkosti.
A ona dávala mi nepoznané. Jak podivná může být
láska.
Ráno mi slunce světlem prozáří.
Ač v duši mám jasno, oči na tmu si stěžují.
Chlad nevnímám, jen vonící vlasy na mém polštáři.
Stačí jediný pohyb a její horké dlaně mě zahřejí
láskou.
Rytmické ticho přináší vzpomínky na večer probděný,
kdy se přede mnou krajina splněných přání otevřela.
A já jsem drancoval, plenil, jak smyslu zbavený.
Copak i tohle má na svědomí ta Amorova střela
lásky.
Ten rytmus, jenž životem, teď zdá se být neměnný.
Včera byl orkánem, co vyústil v extázi,
jehož důkazem je dnes jen polštář potem zborcený.
Nevěřím, že někdy můžeš se proměnit ve frázi
lásko.
Dorotce
Rána si podobná jsou jak stromy v lese.
Dnešní polibek s tím včerejším srovnání snese.
Opět stejná tvář v zrcadle zjevuje se,
když se z koupelny obehraná melodie nese.
Důvěrně známý úsměv mě do práce vyprovází.
Vždy již po chvilce jízdy mi nesmírně schází.
Zda v poledne zavolá mi, se kolegové závidíce sází
a mé úprky domů mě nejednou přivedly do nesnází.
Jenže rituál domácí pohody se mi už zajídá.
Uvaří, uklidí, přitom však soustavně povídá.
O kočce, sousedce, že známé už nevídá.
Co v práci, co ve městě soustavně vyzvídá.
Když začne se soumrak svou silou do oken opírat,
zavládne klid, již nic nemusím předstírat.
V tom souznění se ve mně vše přestane vzpírat
a mně stačí ten pocit, že mohu ji v náručí svírat.
Postraníky
Přihlášení uživatele
Co je nového
Přesun stránek
Koutek zábavy
Náhodný vtip:
Pacient leží na pohovce u psychiatra a zpovídá se.
Věděli jste, že ...
registrovaní uživatelé si mohou mezi sebou velmi jednoduše zasílat vzkazy?
Tyto stránky se snaží respektovat standardy. 
