Haničko, nevzlykej, to nejsou tenzory,
to jsou jen hezoučké nekolmé vektory,
přijely v desetirozměrných podprostorách.
Se slzou na víčku hledíme na známky,
šance na jedničku odlétá do dálky,
odlétá, Haničko, do dálky v nekonečnách.
Zkouší se, v hlavě se setmělo,
hodina nebude krátká,
kantoru zkoušet se zachtělo,
Haničko, zavírej vrátka!
Haničko, nevzlykej a uč se fázory
a mysli na profesorovy názory,
že když se učíme, z fyziky nezblbneme.
Vypočti limitu není tak složitá,
cesta k derivacím nebude trnitá,
musíme počítat, přestat už nemůžeme.
V oboru hodnot se setmělo,
interval nebude krátký,
kantoru grafu se zachtělo,
Haničko, zavírej interval!
Sešit vyndá šedý, co známky do něj píše,
z něj den co den si obeť vybírá.
Uslyšíš jméno svý a není pro tě skrýše,
nic nepomohla falešná víra.
Pozdě je klít a lát vědomostnímu manku,
hlavou ti blesknou chabé útržky
toho, co měl jsi znát, však přednost dal jsi spánku,
teď čekají tě otázek spršky.
Studenti, príště zas zkouším národní obrození
a teď se loučím, dejte se do učení.
Balady vývoj naučte se do pátku,
a od úterka začneme novou látku.
MORITURI TE SALUTANT
A slyšíš jí jak dí: "Tak povídej mi Máchu."
Tvář tvoje zbledne, srdce se zachvěje.
Tvé vědění leží pod tlustou vrstvou prachu,
instinkt ti říká: "Není naděje."
Řekne: "Tak dost, nemá to hlavu ani patu,
vidím, že máš v tom galimatyáš."
A sešit tvůj ti dá, tváří v tvář svému katu
pak v duchu velmi sprostě nadáváš.
Studenti, príště zas zkouším národní obrození
a teď se loučím, dejte se do učení.
Balady vývoj naučte se do pátku,
a od úterka začneme novou látku.
MORITURI TE SALUTANT